Nové nafukovací fórum

Drak i Nessinka vás zvou na nové fórum o nafukovacích hračkách nafukovaci.boards.net

Pro všechny, kdo mají rádi nafukovací hračky nejen na vodě, ale i ve sbírkách, na výpravách, o hledání, o opravách, zkušenostech, přáních, snech.

Removing old or unsuccessful repairs

Repairs done by using a vinyl patch and common vinyl glue are known to be permanent. The glue is usually polyurethane filler diluted by MEK and acetone and such repairs are known to be permanent when stick together.

Even though sometimes we need to remove the patch and apply a new one. This can be due to part of the patch is starting to peel off after a few years on over exposed places because the PU glue degrades quickly or simply because we want to make the repair better.

This method can be applied on both occasions.

The main trick is to get pure MEK, Methyl eltyl ketone or butanone, cheap chemical you can buy in a model train shop or ebay.

When using a paintbrush with MEK you can start to peel off the patch with constant pouring little amount of MEK right between the patch and main material. Once the liquid MEK dilutes the closest layer of glue the patch starts to peel off with not much force needed.

After removing the whole patch you can just clean the place using ethanol or isopropylalcohol. If the remaining layer of old glue is too thick you can remove it gently by MEK too but don't expose the vinyl to MEK for too long.

MEK makes the vinyl soft and weak when touch but don't dissolves it much. When you rub vinyl with MEK you can damage the texture for example but not the whole material. So when an unwanted exposition happen just remove it gently and wait for a few hours for MEK to evaporate from the inside of the material, don't touch or rub the place until it will get the previous shape.

Warning: MEK is a pretty strong thinner so you don't need much prolonged contact with your skin until you clean it off by water..

MEK is useful chemical for other purposes also. As for model train buildings the same technique is applicable on most of those "computer's plastic" casings, for removing toner from home made pcb's etc..

Změkčování PVC zastudena aneb nová naděje pro staré hračky

Po roce hledání informací, co nikde napsané nejsou a shánění chemie, co není k dostání, konečně můžu říct, že to funguje.

Podařilo se mi sehnat bezpečné bezftalátové měkčidlo na PVC v kapalné podobě acetyl-tributyl-citrát (ATBC). Je to bezbarvá olejovitá kapalina bez zápachu za pokojové teploty velmi stabilní, neodpařuje se (teplota tání -59°C a varu 326°C). Chová se jako olej, ale na rozdíl od ostatních nezpůsobuje tvrdnutí polyvinylu, ale naopak se do něj vsákne jako do houby. Ten pak mírně zvětší objem a zvlní se vlivem nerovnoměrného vsakování do celého objemu. Po nasáknutí ztvrdlé měkčené PVC opět změkne.

Vsakování jsem testoval na tvrdých vzorcích, co jsem měl schované od pokusů s odmašťovači. Párkrát byl problém, že po odmašťovači zbyla na povrchu polyvinylu tenká vrstvička, co bránila vsakování měkčidla a to prostě zůstávalo na povrchu i několik dnů. Po důkladném očištění se mi podařilo změkčit i tyto.

Vsakování trvá asi 24h, když se kapalina rozetře hadříkem do tenké vrstvy. Funguje to za běžné pokojové teploty (což je informace, kterou se člověk nedočte nikde). Při zahřátí polyvinylu asi na 40°C to jde o něco rychleji.

Když se to s naneseným množstvím přežene, velmi snadno se dá dosáhnout polyvinylu měkčího, než byl původně. Je to optimistické u vzorků, co byly půl roku tvrdé jako plastové desky na papíry a za jeden den změknou tak, že jsou na omak měkké a pružné jako materiál nafukovacích balónků, ale při lokálním použití na větších hračkách je to nežádoucí.

Dodání změkčovadla tedy vrátí polyvinylu jeho původní fyzikální vlastnosti co měl, než vlivem vymytí původního změkčovadla ztvrdnul. Pokud se ale v tvrdé podobě s materiálem něco stalo, ostré ohyby, násilné vytažení a ztenčení, toto vrátit nedokáže. Po ostrých ohybech zbydou v materiálu poškozené průsvitné linky.

První pokusy:



Po nasáknutí:



Nakonec jsem sehnal dvě varianty měkčidla. Menší lahvička je od německého sběratele hraček, díky kterému jsem se dozvěděl, že něco takového existuje, větší je čistý ATBC.



Různé změkčené vzorky, je vidět jejich zvlnění:



Porovnání tvrdý a změkčený:



Dvojice tvrdých a dvojice změkčených:



porovnání původní vlevo a změkčené vpravo:



Ověření primitivní metody (oba původní vzorky):



Změkčené vzorky zůstaly stejné a stabilní několik týdnů, a tak jsem se rozhodl tu zázračnou kapalinu konečně použít na skutečné hračce. Draka mám už dva roky a hráli jsme si už tolikrát, že je to na něm velmi znát. Kromě oprav svárů se před časem objevily problémy i s tvrdnutím v místech, kde se ho dotýkám obličejem a bradou. Vždy si najdu chvilku, kdy mu sedím za krkem s hlavou na té jeho mezi hřbetem a pravým výčnělkem. To místo bylo už několik měsíců znatelně tvrdší než zbytek jeho těla.

Bohužel vsáknutí změkčovadla skrz potisk způsobilo jeho oddělení od podkladu a ten se pak setřel v podobě kaše pryč z hračky. (Potisk na této hračce se jim všeobecně nepovedl) Kapalinu jsem lehce rozetřel ubrouskem po ploše v místě, kde byl polyvinyl tvrdý a jemně i v okolí. Asi za den, dva zmizel olejovitý lesk a kapalina se vsákla dovnitř. To místo začalo být opět měkké. Ne tak jako původně, chtělo by natřít ještě jednou, ale i tak mám pocit, že jsem mu tím vrátil minimálně rok života zpátky.

Aplikace zevnitř:
Další místa, která bylo třeba dát na stejném drakovi do pořádku byla zespodu pod krkem a pod ocasem, tam kde se dotýká podložky, když je nafouknutý. Tyto místa jsou ale celoplošně pokrytá potiskem a protože o ten jsem nechtěl přijít, musel jsem vymyslet způsob, jak kapalinu dostat na stejné místo z druhé strany, tedy dovnitř hračky. Sfoukl jsem ho a srovnal tak, aby se ventil hlavní komory nacházel nad poškozeným místem. Dovnitř jsem po dlouhém rozmýšlení a velkou nejistotou poslal 1ml změkčovadla. Jakmile jsem ale s hračkou začal hýbat, tuhý vinyl se deformoval jak chtěl a kapalina odtekla neznámo kam. Z hračky jsem tedy okamžitě vysál zbylý vzduch podtlakem z pumpy, aby se stěny hračky přisály k sobě, a pak se snažil pohybem stěn o sebe rozetřít změkčovadlo uvnitř. Vůbec jsem ale nevěděl, kde je, tak jsem hračku naopak nafoukl a celý zbytek dne vždy po pár hodinách přemisťoval různě tak, aby domnělá kapalina nezůstala ve velkém množství na jednom místě, ale rozlila se tam, kde je potřeba.

Druhý den ráno jsem hračku sfoukl a koukal skrz ventil do míst, která bylo potřeba změkčit. Místa byla pokrytá tenkou vrstvičkou kapaliny poměrně rovnoměrně. Měkčidlo má velkou smáčivost zřejmě a tak to dopadlo dobře.

Řekl bych, že aplikace zevnitř je klíčová. Po týdnu jsou ošetřená místa znatelně měkčí a potisk bez poškození.

Závěr:

Na závěr bych řekl, že těmito pokusy jsem si splnil další z malých snů, kterým jsem možná dlouho nevěřil tolik, nato jaké ty výsledky skutečně jsou. Když to začalo fungovat a držel jsem v rukou první změkčené vzorky, byl jsem nadšen, ale ne tolik. Po takové době a ceně té chemie bych byl spíše zklamaný, kdyby to nefungovalo, než šťastný, že to funguje, i když jsem v to nikdy nedoufal a i když je to částečně revoluce ve starání se o staré hračky, nová naděje.

Pár dnů jsem pak vstával s pocitem: "Draci, jsem jeden ze tří lidí na světě, o kterých vím, co umí měkčit polyvinyl zastudena."

Do budoucna to vyžaduje ještě mnoho pokusů a testování na vzorcích různých druhů polyvinylu. Zatím to ale vypadá, že ATBC je kompatibilní jak s novými, tak ftalátovými změkčovadly a ani smíchání v jednom materiálu nevadí. Další metou by mělo být sehnání čistého Hexamoll DINCH, jako plnohodnotné náhrady ftalátových změkčovadel od firmy BASF. Ale je zde opět obvyklý problém sehnání malého množství v době, která prodeji chemikálií běžným občanům zrovna moc nepřeje.

Pokud by s tím chtěl někdo pracovat, je nutno přečíst si a dbát na bezpečnost práce dle MSDS dané chemické látky.

Literatura:
Wilkes, C. E.: PVC Handbook http://bilder.buecher.de/zusatz/14/14199/14199862_lese_1.pdf
Datasheet ATBC http://kljindia.com/PDF/ATBC.pdf
ATBC MSDS http://www.unitexchemical.com/MSDS_CURR/UPLX84_MSDS.pdf
Rozsáhlá studie o ATBC v hračkách: http://ec.europa.eu/health/archive/ph_risk/committees/sct/documents/out222_en.pdf

Opravy nafukovacích hraček - metoda přeplátování

Nejdůležitější je výběr lepidla. Prakticky jediné vhodné lepidlo je to, co je přímo určené na lepení měkčeného polyvinylchloridu. To se dočtete v návodu k lepidlu, který často obsahuje zmínku o metodě tzv. kontaktního lepení. Složení bývá vesměs shodné: polyuretan – MEK – aceton. Tyto lepidla vyrábí více výrobců v množstvích od malých tubiček balených např. rovnou s kusem kvalitního průhledného polyvinylu až po nádoby velikosti plechovek. Pokoušet se lepit něčím jiným je předem ztracené. Jsme zvyklí, že například vteřinové lepidlo slepí všechny typy plastů, ale v případě kontaktu s měkčeným PVC způsobí ztvrdnutí tohoto materiálu natolik, že se při zatížení začne lámat, spoj nedovolí přirozené ohýbání a způsobí vznik dalších trhlin. To není oprava, ale likvidace materiálu jinak dobře opravitelné hračky.

Postup při použití typického kontaktního lepidla pro lepení měkčeného PVC je pak takový:

1. Vystřihnout záplatu požadovaného tvaru
2. Očistit plochy, co půjdou k sobě
3. Natřít záplatu i místo, kam půjde spojitě kontaktním lepidlem
4. Nechat natřené plochy ležet přesný čas podle instrukcí konkrétního lepidla (5-20min)
5. Přiložit záplatu postupně na požadované místo a rozhladit tak, aby zmizely bubliny
6. Zalisovat velkým tlakem záplatu ve všech místech např. přes měkkou podložku.
7. Nechat pár hodin pod mírným tlakem, aby se spoj vlastním pnutím nezdeformoval.
8. Po 3-6 hodinách provozní pevnost, typicky po 24-48h finální, neměnný stav.

ad 1) Doporučuji průhledný polyvinyl, kvalitní lepidlo je také průhledné, nežloutne a takto provedená oprava prakticky není vidět. Vhodná je stejná tloušťka materiálu záplaty jako hračky. Lepidlo není tvrdé a pevnost závisí na materiálu záplaty. Záplata tenčí než původní materiál má tendenci se při zatížení roztahovat, lepidlo slouží jen kvůli svaření materiálu na molekulární bázi, nikoli k jeho zpevnění. Příliš tlustá záplata je zase moc vidět a kvůli tuhosti špatně kopíruje původní tvary nafouknuté hračky. Optimální je stejný nebo o málo tlustší materiál.

ad 2) Nejsnazší je záplatu i lepené místo krátce setřít lihem namočeným ubrouskem. Pokud je polyvinyl v místě lepení potisknutý a potisk jde lihem dolů, tedy nedrží, nebude držet ani záplatu, tak je třeba ho drhnutím v těsné blízkosti poškození sundat. Pokud by chybějící potisk příliš vadil, je možno ho nechat a při nanášení lepidla krouživým pohybem jakoby zamíchat do lepidla, ředidlo v lepidle je vždy agresivnější. Lepené místo lze také očistit jen vodou s přípravkem na mytí nádobí tak, aby byl polyvinyl mechanicky čistý.

ad 3) Ideálem je nanést hladkou tenkou vrstvu po celé ploše záplaty i po celé ploše místa, kam záplata přijde. Je dobré obkreslit záplatu lehce měkkou tužkou na hračku a podle toho pak nanášet lepidlo. Vytvořit záplatu bez bublin lze i nanesením lepidla přímo z tuby. Stačí držet tubu takřka kolmo, aby vytékající lepidlo tvořilo tenkou vrstvu a pohybem tam a zpět od kraje ke kraji vytvořit téměř spojitou vrstvu. Je lepší nechat mezery, než nanést vrstvu příliš silnou. Při lisování se lepidlo ještě poněkud rozlije a malé mezery zaplní. Naproti tomu příliš tlustá vrstva způsobí při lisování vytékání lepidla mimo záplatu.

ad 4) Na každém kontaktním lepidle je psána doporučená doba čekání od nanesení lepidla po spojení dílů, někdy označovaná jako zavadnutí. Je třeba ji přesně dodržet. Pokud to vypadá, že pokládání záplaty bude zdlouhavé, je lepší začít dříve, než je doporučováno. S měkkým lepidlem se pracuje špatně, ale příliš tuhé, po příliš dlouhé době odpařování způsobí, že plochy na sebe nechytají. To se dá zachránit velkým tlakem při lisování, případně v extrémních případech malým kladívkem, kdy prudké rázy dokáží i suché lepidlo ještě chytit a na konci dosáhnout prakticky shodných výsledků jako při dodržení správného času zavadnutí.

ad 5) Nejsnazší je při podlouhlé záplatě začít od jednoho konce, postupně ji pokládat a prsty zahlazovat tak, aby seděla rovně plocha na ploše. Nesmí se stát, že by se na záplatě nebo hračce vytvořily zpřekládané vlny. Když se nedaří pokládat záplatu správným směrem, stačí za ni mírně zatáhnout aby se v „zatáčce“ nezvlnila a nasměrovat ji kam je třeba. S naneseným lepidlem je záplata pružnější, po zalisování pnutí zmizí a záplata bude kopírovat tvar hračky.

ad 6, 7) Pro časté opravy je dobré mít po ruce truhlářské svěrky a rovné hladké destičky například ze dřeva nebo překližky různých velikostí, mezi které se sevře opravované místo. Postup je pak takový, že přiložená záplata se překryje vhodným „inertem“ například pečícím papírem nebo jiným materiálem, na který zaručeně nechytá lepidlo. Pokud je materiál pod záplatou rovný, hladký, můžeme rovnou přiložit destičky a celek stáhnout svěrkou. Nejprve velkou silou, pak povolit a zkontrolovat, a pak sevřít silou menší a nechat takto pár hodin. Oprava je hotová.

Pokud plátujeme přes svár nebo jinou nerovnou plochu, je třeba pod destičky vložit vrstvu měkkého materiálu. Třeba několikrát přeložený papírový ubrousek, který rovnoměrně rozloží lisovací tlak po celé ploše nerovné záplaty. Záplata pak výborně kopíruje takřka libovolný podklad.

Pokud nesedí okraje trhliny přesně k sobě a hrozí, že lepidlo pronikne skrz a chytí se vnitřní strany protější stěny hračky, je dobré po prvním silném stažení zkontrolovat, jestli nejsou stěny k sobě slepené a případně je od sebe odtrhnout. Nebudou držet velkou silou, protože na protější stěně nebylo nanesené lepidlo, ale přesto hrozí, že po několika hodinách tuhnutí by byl nežádoucí spoj tak pevný, že by při násilném odtržení při prvním nafukování vytrhl kus materiálu z protější stěny hračky.

ad 8) Po třech hodinách je možno odstranit zatížení a hračku třeba i lehce nafouknout. Po šesti hodinách je pevnost typicky dostatečná pro jmenovitou zátěž, ale je znát, že opravené místo je měkké. Za jeden až dva dny je znát, že záplata ještě trochu ztuhne a to už je finální neměnný stav, kdy má opravené místo pevnost větší než okolní materiál samotný a tedy i než klasické sváry. Takto opravený svár se ve stejném místě už nikdy neroztrhne. Případná další trhlina nikdy nepokračuje hned vedle záplaty ale až o kus dál. Správně provedené přeplátování přebírá vlastnosti materiálu a nedovolí roztahování původního poškození.

Dodatek k 1) Lepší je porovnávat tuhost polyvinylu než jeho tloušťku. Stejně tlustý materiál může být různě tuhý podle obsahu a typu změkčovadla. Například pro opravu hračky z tenkého ale tuhého polyvinylu je lepší na záplatu vybrat jiný stejně tuhý, než tloušťku měřit a vybrat stejně tlustý ale měkčí, který se při zatížení bude roztahovat více než původní materiál.

Dodatek k 2) Líh a veškerá nepolární rozpouštědla poškozují měkčené PVC. Vymývají z něj změkčovadla, čímž způsobí jeho tvrdnutí, proto je lepší to s čištěním nepřehánět. Obecně se doporučuje používat zásadně líh a ne benzín, co se používal pro podobné účely dříve. Pokud není k dispozici líh, mělo by stačit prostě očistit polyvinyl od mechanických nečistot čistou vodou případně s přídavkem přípravku na mytí nádobí.

Dodatek k 3) Je třeba, aby nevzniklo místo, kudy by mohl vzduch unikat, i kdyby záplata jinak držela. Plocha záplaty ani místa kam přijde přilepit, nemusí být pokrytá nutně celá stejně tlustou vrstvou, ale aspoň tak aby v okolí trhliny vyšla nepřerušená. Jak na záplatě, tak na hračce

Lepidlo po vytlačení z tuby poměrně rychle tuhne a obtížně se s ním manipuluje. Nejsnazší je tahat tubu rychle tam a zpět po kratší délce záplaty a nanášet pokud možno spojitou vrstvu. Pokud je záplata delší než asi 10cm, trval by tento postup příliš dlouho, a tak je lepší nanášet lepidlo podélně. Je to méně přesné, ale rychlejší. Při lepení sváru je dobré nejprve po délce natřít svár, a pak doplnit lepidlo postupně po obou stranách až do šířky, kde bude záplata.

V případě lepení velmi dlouhých záplat (20-50cm), je možné si pomoci nějakým nástrojem na roztírání lepidla. Taková práce s lepidlem však vyžaduje hodně cviku, protože lepidlo tuhne příliš rychle na to, aby se dalo rozumně roztírat. Pro větší plochy by bylo lepší použití lepidel v plechovkách, protože ty jsou za tímto účelem namíchány řidší, a tím pádem je více času k jeho rozetření.

Dodatek k 4) Lepidlo obsahuje typicky plnidlo (polyuretan) a dvě ředidla: Methylethylketon co se odpařuje pomalu a dovolí prostup polyuretanu mezi molekuly polyvinylu a aceton, který se odpařuje rychle a slouží jen k tomu, aby bylo lepidlo v tubě tekuté a dalo se roztírat. Pro proces lepení je ale nežádoucí, musí se odpařit ještě před slisováním, tedy uzavřením lepidla mezi vrstvy polyvinylu.

Pokud opravujeme svár s vysokým přesahem, typicky 2-5mm je důležité lepidlem také natřít tento přesah, aby se poté přilepil pod záplatu. Jiné řešení je přesah v místě lepení opatrně zastřihnout nůžkami. Záplata se pak snáze přikládá a lisuje. Hrozí pak ale, že svár bude na koncích záplaty zeslabený a choulostivější na vznik nové trhliny.

Dodatek k 5) Je důležité vědět, že i když lepidlo je zatuhlé tak, že na dotyk nelepí, jakmile se dotkne jiné plochy natřené lepidlem, už prakticky nejde odtrhnout. Tedy silou jde, ale v místě odtrhnutí už podruhé pořádně nechytne.

Pokud opravujeme svár s vysokým přesahem materiálu, je vhodné dát pozor na to, aby se při pokládání záplaty tento přesah položil po celé délce na jednu stranu. Typicky to není problém, protože technologie svařování způsobuje, že se přesah sám ohýbá po celé délce sváru stejným směrem.

Dodatek k 6) Pokud nejsou k dispozici svorky, nebo velká zátěž je možný jiný postup: Bubliny lze úspěšně odstranit vytlačováním a rozhlazováním kulatým předmětem. Rukojetí šroubováku, kusem trubky jako válečkem, apod. Bubliny vytlačujeme směrem od středu až úplně mimo záplatu, pokud to jde. Hlavně se nesmí stát, aby někde zbyl průchod vzduchu, například podél přelepeného sváru. Ten je nutné nejprve důkladně zahladit a vytlačit bubliny ze záhybu, a pak teprve ze zbytku záplaty.

Poté již stačí záplatu zatížit menším tlakem. Zatížení je důležité kvůli tomu, aby se nezvětšovala mezera pod záplatou vlivem pnutí, které vzniká při styku materiálu s lepidlem, který má tendenci se kroutit. Zátěž stačí nechat typicky 3 až 6 hodin. Výsledná záplata pak kopíruje plochu materiálu a po nafouknutí i původní tvary hračky.

V návodech k lepidlům se často uvádí doslovně, že výstupní pevnost je taková, jak velkým tlakem se záplata zalisuje. Hlavním problémem jsou bublinky vzduchu pod záplatou, co značně snižují styčnou plochu. Při zatížení se pak přepážky mezi bublinkami deformují, záplata „sjíždí“ a díra pod ní se zvětšuje. Velký tlak jednak vytlačí bublinky a ostatní zmenší natolik, že nejsou vidět a navíc způsobí hlubší proniknutí lepidla do vrstev materiálu záplaty i hračky. Efekt je dokonce tak výrazný, že při velmi vysokém tlaku dokonce lepidlo prosákne skrz materiál, lesklý polyvinyl zmatní a pokud lisujeme proti nerovné podložce, obtiskne její vzor do záplaty, ale hlavně zanechá nežádoucí stopy i na materiálu hračky naproti opravovanému místu tam, kde dosedá druhá strana svorky. Proto je třeba podložit jak záplatu, tak i protější stranu např. složeným ubrouskem.

Dodatek k 8) Pokud je třeba dělat opravu na několikrát, například ve sváru do oblouku, není třeba čekat mnoho hodin s pokračováním. Po pár minutách silného zatížení můžeme svěrky na jedné části odstranit a hned navázat další opravou. Jen je třeba dát pozor a zbytečně nenamáhat předchozí, právě dodělané opravy.

Bezpečná práce s lepidlem:

Kvalitní lepidlo na měkčené PVC bude vždy obsahovat silná ředidla a je třeba dodržovat zásady práce s nimi. To se dočtete v návodu ke každému lepidlu.

Výpary při roztírání lepidla se nesmějí vdechovat. To se dá snadno zabezpečit lehkým prouděním vzduchu přes místo lepení. Je vhodné pracovat s otevřeným lepidlem vždy co nejkratší dobu a nikdy nepracovat v uzavřené místnosti bez větrání. Zdaleka nejlepší je pracovat venku. V létě to není problém, v zimě je třeba si uvědomit, že lepidlo nefunguje pod cca 10°C.

Závěr:

Tímto postupem lze opravit prakticky jakékoli mechanické poškození, které se hračkám může stát. Jedno kde, jedno jak velká nebo dlouhá oprava je třeba. Vždycky to jde.

S trochou praxe lze přeplátování až do délky cca 20cm zvládnout za 15 minut. Od momentu, kdy se člověk rozhodne, že bude opravovat až k úklidu věcí, které na to byly potřeba.

Když jsem byl mladší, roztržený svár znamenal pro hračku prakticky konec, nevěřil jsem, že je možné ji opravit a nevěřil, že by oprava mohla být dokonce bytelnější, než původní svár. Neznal jsem možnosti. Nevěděl, kde hledat správné lepidlo. Dneska mám myslím oprávněný pocit, že se hračce nemůže stát nic, co by se nedalo opravit.

Pár fotek:

 Před opravou:

 Po opravě:

Extrémní příklad: konstrukční lepení - stále stejný postup