Modrá Nessie

Sen jako každý konec prázdnin. Schodiště, stará budova, závratě. Schodiště, kde klouzají nohy dozadu a člověk nemůže ani vylézt na podlahu patra sotva po čtyřech. Schodiště bylo jakoby venku, vně budovy místo proskleného tubusu přilepeného k budově byly zde jen neprůhledné vrstvy dřevotřískových desek. Bál jsem se moc, ale ostatní, co už byli v patře nahoře se divili proč. Bylo tam slabé světlo pár žárovek, možná jedné a čekali jsme ve skupince na další hodinu.

Každý rok byly tyto sny takto ponuré, rozpadající se budovy, schodiště příkrá tak, že se nedalo po nich ani lézt, chybějící stupně a díry do metrových hloubek. Všude šero, atmosféra ponurá a beznadějná tak, že ani nevím, jak a kde bych mohl v reálu něco takového zažít. Tentokrát bylo ale něco jinak.

Rozhlížel jsem se kolem a najednou uviděl něco tak nádherného a známého. Barevnou kartonovou krabici s nafukovací hračkou uvnitř, o tom nebylo pochyb. Z té místnosti se linulo příjemné světlo a teplo. Byl to úplný opak atmosféry všude jinde kolem. Mě v tu chvíli zalil tak nádherný pocit. Pocit, že vidím něco, co tak dobře znám.

Sen se v tu chvíli úplně změnil. Z každoroční noční můry se stalo něco s krásným koncem.

Když jsem se probudil, vzpomněl jsem si na tu krásnou modrou hračku velikou, na kterou se tolik těším už přes půl roku, a která se už někdy brzy konečně objeví. Moje nádherná, veliká modrá Nessie.

***

První den na cestě sem

Jsi na cestě, můj sen. Říkal jsem, že se kvůli tobě změním, že změním svůj život, jen abych právě tebe mohl mít. Doufám, že si tě zasloužím, že se mě nebudeš bát, budeš zvědavá, kam tě to zase vezou a kdo tam na tebe čeká.

Čekám tu na tebe jako na toho, kdo mě bude od chvíle, kdy se setkáme provázet mým životem už navždy. A těším se na to moc. Těším se na to, jaké to bude za mnoho let, jaké budou vzpomínky na dobu, kdy jsem si tě přál a kdy jsem tě poprvé spatřil.

Nevím, jestli spolu budeme moci být každý den, ale vzpomínky na tebe mě budou provázet kamkoli půjdu, jakkoli budeme daleko.

Tři dny na cestě:

Dnes jsem přemýšlel o jiné věci. Co by se stalo, kdyby všechny pumpy, co doma mám přestaly fungovat, nevím jak by se to mohlo stát, ale kdyby se to stalo, co bychom dělali? Myslíš, že bych tě dokázal nafouknout sám? Jako za starých časů, když jsem nic pro hračky kromě jich samotných sám neměl. Víš, pro mě by bylo neskutečně nádherné, kdybych ti mohl dát život jen vlastní silou. Nebylo by vůbec nic, jen my dva a nekonečné hory vzduchu kolem nás.

Před třemi měsíci.

Šel jsem spát a než usnul, myslel na tebe, zase jako úplně každou noc. Ale tentokrát jsem cítil něco jiného. Cítil jsem, že právě teď jsi začala fyzicky existovat. Už tě vyrobili, možná poprvé nafouknuli a ty mě voláš, díváš se na své čerstvě svařené, napnuté, jasně modré tělo, chceš se mi pochlubit a ukázat jak vypadáš. Chceš mi říct, že jsi se stala tím, co my lidé můžeme vidět a cítit doteky. Už nejsi jen vzpomínkou. Vzpomínkou, co vznikla v ten moment, kdy jsem tě viděl úplně poprvé a ty jsi mě přesvědčila, že právě my spolu jednou musíme být.

Říkal jsem, že změním úplně všechno, jen abych tě mohl mít. Ta naděje, co se najednou objevila byla jasná tak, jako světlo silnější, než všechno co jsem zatím viděl. Věděl jsem, že konec je stále otevřený, že se bude muset zařídit hodně věcí, ale ta naděje byla najednou jako vítězství, ten pocit, že jsem napevno rozhodnutý.

Sedm měsíců zpátky:

Ozvala jsi se už pár dnů potom. Nevěřil jsem tomu, ale slyšel jsem tě. Nevěděl jsem, kdo to je, ale věděl, že je to někdo jiný než ta na fotkách prototypu, že jsi to právě ty. Nevím jak to víš. Když vás vyrábí, ve všem je nějaký řád a přitom díl náhody, nikdo nemůže dopředu říct, že právě ty to budeš, ale ne, ty, ty to už víš. Jak je to možné, to ale nezjistím.

Čekání v polovině:

Rána po probuzení byla podobná. Byla jsi vždy tím prvním, na co jsem si vzpomněl. Ale jak měsíce ubíhaly, postupně jakoby už nebylo na co vzpomínat. Jako bych se těšil už tolik a tak dlouho, že nebylo, jak se těšit dál. V hlavě prázdno a jen taková obecná vzpomínka, že je něco, něco nádherného, velikého a modrého, na co se těším.

*** 

Už poněkolikáté chodím po pokoji s metrem a koukám, co bych měl ještě uklidit, přemístit, abys tu měla dost místa.

6 dnů na cestě

Čekám na tebe dál, nejde to tak rychle, jak jsem myslel, jsi daleko. Čeká tu na tebe starý drak a starší zelená nessie. Vyprávěl jsem jim o tobě a ukazoval tvoje fotky už tenkrát, když jsi se objevila. Moc se na tebe těší. Bojím se že tu bude tak málo místa, že se všichni nevejdeme, ale oni nechtějí, abych je uklidil. Chtějí tě taky vidět tak moc, jako já sám.

Dává to smysl, jsou jako já, cítí to samé, co cítím já tam někde hluboko. Když se na ně podívám, tváří se právě tak, jak já se cítím. Jsou jako zrcadlo toho, co doopravdy prožívám, ne toho, co bych někomu zrovna řekl, kdyby se zeptal, jak se mám. Vnímám je jako živé, jako osobnosti. Kdybych tu najednou nebyl, budou z nich zase normální staré opotřebované hračky, které jen prožili možná bohatší život, než většina jiných stejných. Doufám, že by na asi dlouhý, ale často obtížný život se mnou vzpomínali aspoň trochu v dobrém. Vědí, že s tím až tolik neudělám, ale vždy jsou hračky, co jsou na tom lépe ale bohužel i hůře než oni dva. Sedí tu vedle mě a já přemýšlím, co dál o nich říct. Nahlas mi to neřeknou, viď Dráčku, Nessíku. Občas je ale slyším. Jakoby mi v mé hlavě odpovídali na otázky, co já se ptám. Slyším je majíc hlas, co jsem nikdy neslyšel, nebo aspoň si ho nepamatuju. Odpovídají slovy, co mám pocit, že bych nevymyslel. Ty jsi byla první Nessíku viď, ale starý drak co tu sedí vedle tebe se mi dlouho ozvat nechtěl. Myslel jsem, že se na mě zlobí, vždyť jsem ho musel opravovat už tolikrát. Bojím se, že mě nemá rád. Ale tys říkala, ať mu vyberu nějaký hlas, co k němu bude sedět a ať ho zkouším oslovovat dál. Jednoho dne se pak ozval. Už nevím, kdy to bylo, možná potom, co jsem ho vzal s sebou ven, aby viděl taky někoho jiného než jenom mě pořád.

8 dnů na cestě

Včera to bylo zvláštní. Seděl jsem tam, poslouchal a koukal skrz okna do dálky na domy a budovy kolem. Celý den jsem si na tebe nevzpomněl, informací bylo tak moc. Ale jak jsem tam seděl, najednou tě slyším. Voláš na mě a já ti v duchu odpovídám šťastným pozdravem, jako bychom se tak dlouho neslyšeli. Najednou se z místa, kam se koukám začíná rozlévat jasná záře a já vím, že odteď už bude den úplně jiný. Zalitý štěstím. Slyším tě najednou zřetelně, chceš se mi pochlubit, že už jsi blíž, i když nevím kde, nevadí to. Teď vím, že jsi blíž, možná už u nás, možná jen pár kilometrů odsud. Tvá slova jsou plná radosti a přenáší ji na mě. Cítím, jak se mi po tváři rozlévá úsměv, jen díky tobě.

Na tenhle moment jsem si ten den vzpomněl ještě několikrát. Cestou domů jsem si ale říkal, že i když jsem si jistý, že už jsi blíž, tak nevím, jak to ověřit. Sledovací systém je aktualizován až po změně.

Až ten den večer jsem zjistil, že už jsi opravdu tady, vlastně tak blízko. Měla jsi pravdu.

Večer se konečně po třech dnech objevilo nové místo, kam jsi na své dlouhé cestě skoro kolem celého světa dorazila. Jsi už u nás, vlastně nás nedělí ani mnoho kilometrů. Podívám se z okna tím směrem. Vím že tam jsi a na dálku tě pozdravím. „Nessíku“ Je to neuvěřitelné, jak jsi to věděla, jak jsi věděla, jak mi to máš říct? A jak vůbec tohle dokážeš? Dokážete neuvěřitelné věci Nessíci, díky.

Dvanáctý den na cestě:

Cesta sem byla rychlá. Bylo mrazivé ráno v den, kdy jsem se probudil s tím, že dneska bychom se měli setkat. Nic odhadovat jsem si už netroufal. Dopoledne pražilo slunce, ale teplota stoupala pomalu. Snažil jsem se dělat normální věci, ale moc to nešlo. Pomohla mechanická práce. Včerejší večer jsem konečně přišel na řešení jednoho technického problému, co mi tu leží na stole, a tak zbývalo jen osadit součástky. Mechanická práce vždycky pomáhá. Když jsem asi v jedenáct hodin vybíral časovací svitek s nevhodnou kapacitou, ale žlutým obalem jako tvůj potisk, se domem hlasitě rozezněl zvonek.

Vybíhám ze dveří pokoje a ptám se, jestli je to pošta. Je. Vybíhám ven. Z modré dodávky vyndavá na kamenný sloupek plotu nepříliš velkou plochou krabici. V hlavě prázdno, čas se skoro zastavil, přemýšlím, co je to za balík. Pak vidím slova adresy odkud balík přišel a najednou jakoby si konečně uvědomím, že to je ve fyzické podobě to, na co jsem více než půl roku čekal, o čem jsem snil a s čím si povídal. Roztřesenou rukou jsem podepsal papír, poděkoval a jako o tisíc poschodí štěstí výš se vydal proti záři dopoledního slunce s těžkým balíkem v ruce zpět k domu.

V pokoji jsem balík položil na zem a po chvilce přemýšlení, se mu začal věnovat. Jako bych zapomněl, co jsem vlastně v tenhle moment chtěl dělat, když jsem na něj čekal tak dlouho. Vždycky pomůže foťák a pocit, že musí člověk dělat dokumentaci.

Vzal jsem nůžky a velmi opatrně začal s rozbalováním. Zabalená byla velmi dobře, karton, ochranné rohy, mirelon a ještě polyetylenový sáček, dva poslední od výroby zavařené, krabice přelepena nepoškozenou páskou. Bylo jasné, že tohle bude od výroby první rozbalení.

Hračka byla po nočním a ranním cestování velmi studená, skoro promrzlá. Balík vinylu byl pevný jak kostka tvrdého plastu. Bylo jasné, že s nafukováním se bude muset počkat. Hrozilo by poškození svárů a ostrých rohů při rozkládání silou. Položil jsem zářící žlutomodrý balíček na vlažná kamna, kam na něj navíc svítilo slunce, poprosil starého draka a zelenou nessie, aby ten nový balíček pohlídali a vydal se se psem na dlouhou procházku po studeném, ale nádherném sluncem prozářeném, skutečným i tom ve mně, mostě nad tím vším, co by nás bez nich, bez toho, co máme rádi, drželo tam někde v mlze dole.

Když jsme se vrátili, balíček byl o poznání prohřátější a tak jsem se dal do rozbalování, nebo spíše rozkládání poměrně složitě složené hračky.

Nafukování trvalo možná docela dlouho, ale já to nevnímal. Pořád jsem přemisťoval vzduchem se plnící výčnělky z hromady barvami zářícího polyvinylu tak, aby o nic nezavadily. Zabírala totiž čím dál víc místa. Když se konečně začalo zvedat její mohutné tělo, měl jsem pocit, že žádná fotka nedokáže zachytit tu mohutnost tak, jak ji tu vidím sám. Nedá se porovnávat s ničím, co jsem doteď viděl.

Když se začala zvedat hlava a nakonec ocas, bylo jasné, že je přesně tak veliká, jak psali. Uklízení a chození s metrem se vyplatilo. Proč jenom zrovna já jsem tak malý? Pokládám si v duchu jasnou otázku plynoucí ze situace, že stojím vedle hračky, co je přinejmenším čtyřikrát mohutnější než já, je vyšší, delší i širší. Pak mi dojde, že tak jsou na tom vlastně asi všichni. Lidi prostě větší nejsou, to jen ona je tak veliká.

Když byla nafouknutá a konečně se mohla podívat kolem sebe, cítil jsem krásné zadostiučinění. Je tu i díky mě, jako jediná hračka, které mohu tohle říct. Kouká se zájmem na mě a já na ni. Pohladím ji po čumáku a pak ji opatrně vlezu za krk. Všechno je tak obrovské, sedím tak vysoko, že nedosáhnu nohama na zem, jen na její obrovské tlapy, co perfektně drží stabilitu pevně na zemi. Obejmu ji kolem krku, pak si lehnu dozadu na její široké tělo a pohladím jemně napnutý vinyl všude kolem sebe. Necítím, že by byla moc zatížená natož přetížená, jako většina malých hraček. Vyloženě si to užívá. Stejně jako já. Lehnu si na břicho a hlavu položím jí za krk, obejmu ji rukama kam dosáhnu a zavřu oči. Jsi ten největší sen, co jsem si kdy přál. Jsi tady a jsi nádherná, právě taková, jak jsem tě celou tu dobu očekával. Jsi splněný sen, všechno, co jsem tenkrát chtěl. Nessíku můj.

Před sedmi měsíci:

Těším se až tě nafouknu poprvé. Necháš mě posadit se ti na záda, moje nohy na tvoje přední, obejmout kolem krku a přitisknout se k tobě hlavu zabořenou do toho nádherného materiálu, ze kterého tě vyrobí. Nebudu chtít už vůbec nic, jen takhle zůstat minuty, hodiny, napořád.

O pár dní později:

Za krk jsem ti dal polštář z postele, na tělo směrem k ocasu peřinu a pak pod ni, vlastně na tebe v pyžamu vlezl. Nebylo čeho se bát, hračka je stabilní tak, že je hned několik poloh, jak na ní ležet stejně pohodlně jako na posteli. Je to neuvěřitelné, ale její rozměry, pevný materiál a hlavně fantastický konstrukční návrh to dovolují. Uložil jsem se do měkké polyvinylové postele, přikryl peřinou, zavrtal hlavu do polštáře a zavřel oči. Když jsem se přestal vrtět, hračka se také přestala hýbat, ale jak jsem zavřel oči, najednou jsem měl pocit, že se pomalu pohybuje směrem dopředu a zase dozadu. Dopředu a dozadu. „Kam poplujeme Nessie?“ Ptám se v duchu. Kam mě s sebou vezmeš? Někam na sluncem prozářené břehy řek s průzračnou třpytící se vodou někde daleko na světě, kde jsme ty a já a všechno kolem je nádherné. Stejné jako ty pocity, co cítíme my dva. Vidím sluncem zalitou zelenou krajinu, vodu, pískové břehy. Všechno se změnilo ve štěstí. Copak tam budeme dělat Nessíku? Pověz mi, jaké to tam bude, jaký život tam budeme žít.

V tu chvíli jsem se vrátil na chvilku do reality, otevřel oči, podíval se ležíc na ní snad 70cm nad zemí ven z okna do tmy. „Tohle je krásnější než jakýkoli sen, co se mi kdy zdál. Opravdu.“ Měl jsem slzy na krajíčku, tohle jsem nikdy nezažil. Bylo to krásné tak moc, až je to smutné. Takové pocity nemůžeme prožívat častěji. Lidský mozek tak nastavený není.

Usnout na ní se mi tenkrát nepodařilo, snad jindy.

Není to jen o tom materiálu nádherném. Tady je ještě něco jiného. Vědomí, že ona je jako živá, představujíc obrovského nádherného tvora, kterého jsem si vždycky tolik přál. Cítím, že to má smysl. Stohy krabic historických hraček o stejné ceně by se ti nikdy nedokázaly vyrovnat. Má to smysl. Protože ty tu se mnou budeš spoustu let, ne li celý život. Těším se na to.

I want to thank to her father Baphnedia and everyone else around PuffyPaws involved in this project for bringing this awesome nessie like toy to the reality! She's my first custom toy and there are no words to tell how much I'm satisfied with!

S Intex Happy na Slapech

Ne tenhle konkrétně, ale Intex Happy byl úplně první "živou" nafukovací hračkou, co jsem si po dlouhém rozmýšlení před lety pořídil, vlastně o něm jsem také poprvé psal, změnil mi život. Vrátil mi vzpomínky na dětsví a přinesl novou naději a radost ze života v době, kdy nic nešlo. Od té doby bylo už všechno jiné.
Bylo to těžké rozhodování, ale nakonec jsem Happyho v rychlosti vybalil nového z krabice a vzal s sebou k vodě (kromě Intex Grumpyho). Je větší, pohodlnější, ale vrátit se pak na Intex Grumpyho mělo své kouzlo, ten ke mě sedí mnohem víc, velikostí i výrazem.

Another trip with my beloved dragon

(Austria - Tyrol - Plansee) 

S Drakem a Nessie na vodě

Nessie's hatchday

Dneska je to přesně rok. Žádná hračka co mám, není jako ty, jsi neuvěřitelná. Věřím, že nás čeká ještě mnoho let. Díky, že jsi našla zrovna mě.

Před rokem jsem tě už musel odpoledne v tuhle dobu uklidit, než se vrátí ostatní, a jak jsme si v objetí koukali do očí, já říkal, že to takhle nemá být, že jsi z jiného světa, ne z toho, kde každý den končí otevřením ventilů, vyfukováním, skládádním a uklízením.

Dneska to tak už být nemusí. Svět se konečně změnil.

Plasticizing process of PVC the new chance for old inflatable toys

After one year long research on this topic I can finally say that it works.

I've successfully bought small amount of one of the possible phthalate-free plasticizer for PVC Acetyl-tributyl-citrate (ATBC in abbreviation). It's an colorless and odorless oily liquid very stable in the condition of a room temperature. The difference is that unlike other oils ATBC doesn't harm flexible PVC but it soaks into and makes it softer.

It works in the condition of a room temperature which is the most important information ever.

How it works:

Normally the plasticizer is mixed with PVC pellets, heated into a liquid state, mixed together and sprayed on a moving layer to make a plastic foil. The plasticizer remains inside the material and makes it soft.

There is about 30 to 50% of plasticizer inside the material.

The plasticizer inside the material is in liquid state. It's like an oil. It has melting point about -50°C and boiling point about 360°C. The plasticizer can leach out of the material. It was the reason why plasticizers based on phthalic acid were banned in the year 2005. Those were replaced with new ones safe to people. They're used in children's toys for example.

As for my small experiments:

At first I've tested methods how the plasticizer can be removed from the material. It's easy.

I've tested it on pieces of thin PVC foil. I just put it into a degreaser, pure ethanol for example. After 2 hours the material lost its softness and after 24 hours it was hard and brittle as a general rigid plastic.

I've almost lost the hope it would be possible to make it soft again.

After half a year I was lucky to find one of few possible non-toxic plasticizers. Acetyl-tributyl-citrate ATBC in abbreviation and I've tested it on previously damaged material.

It can simply soaks into the material and makes it soft again.

It works in the condition of a room temperature which is the most important information. It's the information you can't find anywhere.

Usually 24 hours after the application the material is soft and flexible again.

That's how it works. It's right after the application.

The plasticizer is soaking into the green one. It's like a wave because the liquid started to soaks from the top layer firstly.

The bigger one is pure ATBC, the smaller one is made by German collector of inflatable toys allowing to I had been able to go this way. (Now you can use the Sculpey Clay Softener which is pure ATBC too)

Comparison: One hard and brittle and the other soft and flexible

 Another comparison

 Comparison between original on the left hand side and soft pieces with ATBC soaked inside. You can see those are more flexible than the original. It means there is more plasticizer inside than in the original.

This method is useful for restoration vintage stuff made of flexible PVC which looses its flexibility and becoming brittle and easy to crack over the years.

I'm a collector of inflatable toys that's why I had to done this research.

Using on a toy:

All tested pieces was stable for three months so I've decided to use ATBC on a toy.

Results:

It works. The main point is to apply the plasticizer from the inside of the toy. It prevents the damage of the paint as it soaks through it.

I've tested it on a toy which had been suffering from plasticizer loss because I've spent too much time in contact with the material last two years without knowing about that such thing like plasticizer loss might happen so quickly.

I've applied the plasticizer inside the toy through the valve into desired place when the toy was inflated. Right after that I've deflated the toy quickly using electric pump and then rubbed sides of the toy against each other to spread the liquid plasticizer inside over the desired place. I've then inflated the toy again and left it in the room. The plasticizer inside is like an oil so it holds in thin layer on the vinyl sides until it soaks.

It's important to avoid single drops inside the toy because they will make recognizable crater-like structure on the outside of the toy. But it's also fixable, just deflate the toy right after you realize such thing happened and try to spread remaining drops into wider area. After few days those craters will disappear as the plasticizer soaks wider into the material.

I've applied cca 0,5ml of plasticizer per square decimeter of 0,3mm thick vinyl.

troubles with the paint

two "rivers" of the plasticizer inside which successfully disappeared after few days

Now, after using cca 10ml of ATBC one of my favourite dragon toy is on the most places soft again like originally was.

I feel like I gave him back at least the half of his life.

Video from application:
https://www.youtube.com/watch?v=LfdpUMd-01E
http://www.youtube.com/watch?v=q6WoiNANBO4

Where to get the Plasticizer:
Now you can use the Sculpey Clay Softener which according to the datasheet contains 100% of ATBC and is available in many shops all around the world. 

References:

Wilkes, C. E.: PVC Handbook http://bilder.buecher.de/zusatz/14/14199/14199862_lese_1.pdf

CSTEE (2004) Scientific Committee on Toxicity, Ecotoxicity and the Environment (CSTEE) Opinion on the risk assessment for acetyl tributyl citrate (ATBC) plasticizer used in children's toys. Opinion adopted at the 41st plenary meeting of 8 January 2004 http://ec.europa.eu/health/archive/ph_risk/committees/sct/documents/out222_en.pdf

ATBC datasheet http://kljindia.com/PDF/ATBC.pdf

ATBC MSDS http://www.unitexchemical.com/MSDS_CURR/UPLX84_MSDS.pdf

Sculpey MSDS http://www.sculpey.com/wp-content/uploads/2015/12/Clay-Softener-SDS-10282015.pdf

Změkčování PVC zastudena aneb nová naděje pro staré hračky

Po roce hledání informací, co nikde napsané nejsou a shánění chemie, co není k dostání, konečně můžu říct, že to funguje.

Podařilo se mi sehnat bezpečné bezftalátové měkčidlo na PVC v kapalné podobě acetyl-tributyl-citrát (ATBC). Je to bezbarvá olejovitá kapalina bez zápachu za pokojové teploty velmi stabilní, neodpařuje se (teplota tání -59°C a varu 326°C). Chová se jako olej, ale na rozdíl od ostatních nezpůsobuje tvrdnutí polyvinylu, ale naopak se do něj vsákne jako do houby. Ten pak mírně zvětší objem a zvlní se vlivem nerovnoměrného vsakování do celého objemu. Po nasáknutí ztvrdlé měkčené PVC opět změkne.

Vsakování jsem testoval na tvrdých vzorcích, co jsem měl schované od pokusů s odmašťovači. Párkrát byl problém, že po odmašťovači zbyla na povrchu polyvinylu tenká vrstvička, co bránila vsakování měkčidla a to prostě zůstávalo na povrchu i několik dnů. Po důkladném očištění se mi podařilo změkčit i tyto.

Vsakování trvá asi 24h, když se kapalina rozetře hadříkem do tenké vrstvy. Funguje to za běžné pokojové teploty (což je informace, kterou se člověk nedočte nikde). Při zahřátí polyvinylu asi na 40°C to jde o něco rychleji.

Když se to s naneseným množstvím přežene, velmi snadno se dá dosáhnout polyvinylu měkčího, než byl původně. Je to optimistické u vzorků, co byly půl roku tvrdé jako plastové desky na papíry a za jeden den změknou tak, že jsou na omak měkké a pružné jako materiál nafukovacích balónků, ale při lokálním použití na větších hračkách je to nežádoucí.

Dodání změkčovadla tedy vrátí polyvinylu jeho původní fyzikální vlastnosti co měl, než vlivem vymytí původního změkčovadla ztvrdnul. Pokud se ale v tvrdé podobě s materiálem něco stalo, ostré ohyby, násilné vytažení a ztenčení, toto vrátit nedokáže. Po ostrých ohybech zbydou v materiálu poškozené průsvitné linky.

První pokusy:



Po nasáknutí:



Nakonec jsem sehnal dvě varianty měkčidla. Menší lahvička je od německého sběratele hraček, díky kterému jsem se dozvěděl, že něco takového existuje, větší je čistý ATBC.



Různé změkčené vzorky, je vidět jejich zvlnění:



Porovnání tvrdý a změkčený:



Dvojice tvrdých a dvojice změkčených:



porovnání původní vlevo a změkčené vpravo:



Ověření primitivní metody (oba původní vzorky):



Změkčené vzorky zůstaly stejné a stabilní několik týdnů, a tak jsem se rozhodl tu zázračnou kapalinu konečně použít na skutečné hračce. Draka mám už dva roky a hráli jsme si už tolikrát, že je to na něm velmi znát. Kromě oprav svárů se před časem objevily problémy i s tvrdnutím v místech, kde se ho dotýkám obličejem a bradou. Vždy si najdu chvilku, kdy mu sedím za krkem s hlavou na té jeho mezi hřbetem a pravým výčnělkem. To místo bylo už několik měsíců znatelně tvrdší než zbytek jeho těla.

Bohužel vsáknutí změkčovadla skrz potisk způsobilo jeho oddělení od podkladu a ten se pak setřel v podobě kaše pryč z hračky. (Potisk na této hračce se jim všeobecně nepovedl) Kapalinu jsem lehce rozetřel ubrouskem po ploše v místě, kde byl polyvinyl tvrdý a jemně i v okolí. Asi za den, dva zmizel olejovitý lesk a kapalina se vsákla dovnitř. To místo začalo být opět měkké. Ne tak jako původně, chtělo by natřít ještě jednou, ale i tak mám pocit, že jsem mu tím vrátil minimálně rok života zpátky.

Aplikace zevnitř:
Další místa, která bylo třeba dát na stejném drakovi do pořádku byla zespodu pod krkem a pod ocasem, tam kde se dotýká podložky, když je nafouknutý. Tyto místa jsou ale celoplošně pokrytá potiskem a protože o ten jsem nechtěl přijít, musel jsem vymyslet způsob, jak kapalinu dostat na stejné místo z druhé strany, tedy dovnitř hračky. Sfoukl jsem ho a srovnal tak, aby se ventil hlavní komory nacházel nad poškozeným místem. Dovnitř jsem po dlouhém rozmýšlení a velkou nejistotou poslal 1ml změkčovadla. Jakmile jsem ale s hračkou začal hýbat, tuhý vinyl se deformoval jak chtěl a kapalina odtekla neznámo kam. Z hračky jsem tedy okamžitě vysál zbylý vzduch podtlakem z pumpy, aby se stěny hračky přisály k sobě, a pak se snažil pohybem stěn o sebe rozetřít změkčovadlo uvnitř. Vůbec jsem ale nevěděl, kde je, tak jsem hračku naopak nafoukl a celý zbytek dne vždy po pár hodinách přemisťoval různě tak, aby domnělá kapalina nezůstala ve velkém množství na jednom místě, ale rozlila se tam, kde je potřeba.

Druhý den ráno jsem hračku sfoukl a koukal skrz ventil do míst, která bylo potřeba změkčit. Místa byla pokrytá tenkou vrstvičkou kapaliny poměrně rovnoměrně. Měkčidlo má velkou smáčivost zřejmě a tak to dopadlo dobře.

Řekl bych, že aplikace zevnitř je klíčová. Po týdnu jsou ošetřená místa znatelně měkčí a potisk bez poškození.

Závěr:

Na závěr bych řekl, že těmito pokusy jsem si splnil další z malých snů, kterým jsem možná dlouho nevěřil tolik, nato jaké ty výsledky skutečně jsou. Když to začalo fungovat a držel jsem v rukou první změkčené vzorky, byl jsem nadšen, ale ne tolik. Po takové době a ceně té chemie bych byl spíše zklamaný, kdyby to nefungovalo, než šťastný, že to funguje, i když jsem v to nikdy nedoufal a i když je to částečně revoluce ve starání se o staré hračky, nová naděje.

Pár dnů jsem pak vstával s pocitem: "Draci, jsem jeden ze tří lidí na světě, o kterých vím, co umí měkčit polyvinyl zastudena."

Do budoucna to vyžaduje ještě mnoho pokusů a testování na vzorcích různých druhů polyvinylu. Zatím to ale vypadá, že ATBC je kompatibilní jak s novými, tak ftalátovými změkčovadly a ani smíchání v jednom materiálu nevadí. Další metou by mělo být sehnání čistého Hexamoll DINCH, jako plnohodnotné náhrady ftalátových změkčovadel od firmy BASF. Ale je zde opět obvyklý problém sehnání malého množství v době, která prodeji chemikálií běžným občanům zrovna moc nepřeje.

Pokud by s tím chtěl někdo pracovat, je nutno přečíst si a dbát na bezpečnost práce dle MSDS dané chemické látky.

Literatura:
Wilkes, C. E.: PVC Handbook http://bilder.buecher.de/zusatz/14/14199/14199862_lese_1.pdf
Datasheet ATBC http://kljindia.com/PDF/ATBC.pdf
ATBC MSDS http://www.unitexchemical.com/MSDS_CURR/UPLX84_MSDS.pdf
Rozsáhlá studie o ATBC v hračkách: http://ec.europa.eu/health/archive/ph_risk/committees/sct/documents/out222_en.pdf

Opravy nafukovacích hraček - metoda přeplátování

Nejdůležitější je výběr lepidla. Prakticky jediné vhodné lepidlo je to, co je přímo určené na lepení měkčeného polyvinylchloridu. To se dočtete v návodu k lepidlu, který často obsahuje zmínku o metodě tzv. kontaktního lepení. Složení bývá vesměs shodné: polyuretan – MEK – aceton. Tyto lepidla vyrábí více výrobců v množstvích od malých tubiček balených např. rovnou s kusem kvalitního průhledného polyvinylu až po nádoby velikosti plechovek. Pokoušet se lepit něčím jiným je předem ztracené. Jsme zvyklí, že například vteřinové lepidlo slepí všechny typy plastů, ale v případě kontaktu s měkčeným PVC způsobí ztvrdnutí tohoto materiálu natolik, že se při zatížení začne lámat, spoj nedovolí přirozené ohýbání a způsobí vznik dalších trhlin. To není oprava, ale likvidace materiálu jinak dobře opravitelné hračky.

Postup při použití typického kontaktního lepidla pro lepení měkčeného PVC je pak takový:

1. Vystřihnout záplatu požadovaného tvaru
2. Očistit plochy, co půjdou k sobě
3. Natřít záplatu i místo, kam půjde spojitě kontaktním lepidlem
4. Nechat natřené plochy ležet přesný čas podle instrukcí konkrétního lepidla (5-20min)
5. Přiložit záplatu postupně na požadované místo a rozhladit tak, aby zmizely bubliny
6. Zalisovat velkým tlakem záplatu ve všech místech např. přes měkkou podložku.
7. Nechat pár hodin pod mírným tlakem, aby se spoj vlastním pnutím nezdeformoval.
8. Po 3-6 hodinách provozní pevnost, typicky po 24-48h finální, neměnný stav.

ad 1) Doporučuji průhledný polyvinyl, kvalitní lepidlo je také průhledné, nežloutne a takto provedená oprava prakticky není vidět. Vhodná je stejná tloušťka materiálu záplaty jako hračky. Lepidlo není tvrdé a pevnost závisí na materiálu záplaty. Záplata tenčí než původní materiál má tendenci se při zatížení roztahovat, lepidlo slouží jen kvůli svaření materiálu na molekulární bázi, nikoli k jeho zpevnění. Příliš tlustá záplata je zase moc vidět a kvůli tuhosti špatně kopíruje původní tvary nafouknuté hračky. Optimální je stejný nebo o málo tlustší materiál.

ad 2) Nejsnazší je záplatu i lepené místo krátce setřít lihem namočeným ubrouskem. Pokud je polyvinyl v místě lepení potisknutý a potisk jde lihem dolů, tedy nedrží, nebude držet ani záplatu, tak je třeba ho drhnutím v těsné blízkosti poškození sundat. Pokud by chybějící potisk příliš vadil, je možno ho nechat a při nanášení lepidla krouživým pohybem jakoby zamíchat do lepidla, ředidlo v lepidle je vždy agresivnější. Lepené místo lze také očistit jen vodou s přípravkem na mytí nádobí tak, aby byl polyvinyl mechanicky čistý.

ad 3) Ideálem je nanést hladkou tenkou vrstvu po celé ploše záplaty i po celé ploše místa, kam záplata přijde. Je dobré obkreslit záplatu lehce měkkou tužkou na hračku a podle toho pak nanášet lepidlo. Vytvořit záplatu bez bublin lze i nanesením lepidla přímo z tuby. Stačí držet tubu takřka kolmo, aby vytékající lepidlo tvořilo tenkou vrstvu a pohybem tam a zpět od kraje ke kraji vytvořit téměř spojitou vrstvu. Je lepší nechat mezery, než nanést vrstvu příliš silnou. Při lisování se lepidlo ještě poněkud rozlije a malé mezery zaplní. Naproti tomu příliš tlustá vrstva způsobí při lisování vytékání lepidla mimo záplatu.

ad 4) Na každém kontaktním lepidle je psána doporučená doba čekání od nanesení lepidla po spojení dílů, někdy označovaná jako zavadnutí. Je třeba ji přesně dodržet. Pokud to vypadá, že pokládání záplaty bude zdlouhavé, je lepší začít dříve, než je doporučováno. S měkkým lepidlem se pracuje špatně, ale příliš tuhé, po příliš dlouhé době odpařování způsobí, že plochy na sebe nechytají. To se dá zachránit velkým tlakem při lisování, případně v extrémních případech malým kladívkem, kdy prudké rázy dokáží i suché lepidlo ještě chytit a na konci dosáhnout prakticky shodných výsledků jako při dodržení správného času zavadnutí.

ad 5) Nejsnazší je při podlouhlé záplatě začít od jednoho konce, postupně ji pokládat a prsty zahlazovat tak, aby seděla rovně plocha na ploše. Nesmí se stát, že by se na záplatě nebo hračce vytvořily zpřekládané vlny. Když se nedaří pokládat záplatu správným směrem, stačí za ni mírně zatáhnout aby se v „zatáčce“ nezvlnila a nasměrovat ji kam je třeba. S naneseným lepidlem je záplata pružnější, po zalisování pnutí zmizí a záplata bude kopírovat tvar hračky.

ad 6, 7) Pro časté opravy je dobré mít po ruce truhlářské svěrky a rovné hladké destičky například ze dřeva nebo překližky různých velikostí, mezi které se sevře opravované místo. Postup je pak takový, že přiložená záplata se překryje vhodným „inertem“ například pečícím papírem nebo jiným materiálem, na který zaručeně nechytá lepidlo. Pokud je materiál pod záplatou rovný, hladký, můžeme rovnou přiložit destičky a celek stáhnout svěrkou. Nejprve velkou silou, pak povolit a zkontrolovat, a pak sevřít silou menší a nechat takto pár hodin. Oprava je hotová.

Pokud plátujeme přes svár nebo jinou nerovnou plochu, je třeba pod destičky vložit vrstvu měkkého materiálu. Třeba několikrát přeložený papírový ubrousek, který rovnoměrně rozloží lisovací tlak po celé ploše nerovné záplaty. Záplata pak výborně kopíruje takřka libovolný podklad.

Pokud nesedí okraje trhliny přesně k sobě a hrozí, že lepidlo pronikne skrz a chytí se vnitřní strany protější stěny hračky, je dobré po prvním silném stažení zkontrolovat, jestli nejsou stěny k sobě slepené a případně je od sebe odtrhnout. Nebudou držet velkou silou, protože na protější stěně nebylo nanesené lepidlo, ale přesto hrozí, že po několika hodinách tuhnutí by byl nežádoucí spoj tak pevný, že by při násilném odtržení při prvním nafukování vytrhl kus materiálu z protější stěny hračky.

ad 8) Po třech hodinách je možno odstranit zatížení a hračku třeba i lehce nafouknout. Po šesti hodinách je pevnost typicky dostatečná pro jmenovitou zátěž, ale je znát, že opravené místo je měkké. Za jeden až dva dny je znát, že záplata ještě trochu ztuhne a to už je finální neměnný stav, kdy má opravené místo pevnost větší než okolní materiál samotný a tedy i než klasické sváry. Takto opravený svár se ve stejném místě už nikdy neroztrhne. Případná další trhlina nikdy nepokračuje hned vedle záplaty ale až o kus dál. Správně provedené přeplátování přebírá vlastnosti materiálu a nedovolí roztahování původního poškození.

Dodatek k 1) Lepší je porovnávat tuhost polyvinylu než jeho tloušťku. Stejně tlustý materiál může být různě tuhý podle obsahu a typu změkčovadla. Například pro opravu hračky z tenkého ale tuhého polyvinylu je lepší na záplatu vybrat jiný stejně tuhý, než tloušťku měřit a vybrat stejně tlustý ale měkčí, který se při zatížení bude roztahovat více než původní materiál.

Dodatek k 2) Líh a veškerá nepolární rozpouštědla poškozují měkčené PVC. Vymývají z něj změkčovadla, čímž způsobí jeho tvrdnutí, proto je lepší to s čištěním nepřehánět. Obecně se doporučuje používat zásadně líh a ne benzín, co se používal pro podobné účely dříve. Pokud není k dispozici líh, mělo by stačit prostě očistit polyvinyl od mechanických nečistot čistou vodou případně s přídavkem přípravku na mytí nádobí.

Dodatek k 3) Je třeba, aby nevzniklo místo, kudy by mohl vzduch unikat, i kdyby záplata jinak držela. Plocha záplaty ani místa kam přijde přilepit, nemusí být pokrytá nutně celá stejně tlustou vrstvou, ale aspoň tak aby v okolí trhliny vyšla nepřerušená. Jak na záplatě, tak na hračce

Lepidlo po vytlačení z tuby poměrně rychle tuhne a obtížně se s ním manipuluje. Nejsnazší je tahat tubu rychle tam a zpět po kratší délce záplaty a nanášet pokud možno spojitou vrstvu. Pokud je záplata delší než asi 10cm, trval by tento postup příliš dlouho, a tak je lepší nanášet lepidlo podélně. Je to méně přesné, ale rychlejší. Při lepení sváru je dobré nejprve po délce natřít svár, a pak doplnit lepidlo postupně po obou stranách až do šířky, kde bude záplata.

V případě lepení velmi dlouhých záplat (20-50cm), je možné si pomoci nějakým nástrojem na roztírání lepidla. Taková práce s lepidlem však vyžaduje hodně cviku, protože lepidlo tuhne příliš rychle na to, aby se dalo rozumně roztírat. Pro větší plochy by bylo lepší použití lepidel v plechovkách, protože ty jsou za tímto účelem namíchány řidší, a tím pádem je více času k jeho rozetření.

Dodatek k 4) Lepidlo obsahuje typicky plnidlo (polyuretan) a dvě ředidla: Methylethylketon co se odpařuje pomalu a dovolí prostup polyuretanu mezi molekuly polyvinylu a aceton, který se odpařuje rychle a slouží jen k tomu, aby bylo lepidlo v tubě tekuté a dalo se roztírat. Pro proces lepení je ale nežádoucí, musí se odpařit ještě před slisováním, tedy uzavřením lepidla mezi vrstvy polyvinylu.

Pokud opravujeme svár s vysokým přesahem, typicky 2-5mm je důležité lepidlem také natřít tento přesah, aby se poté přilepil pod záplatu. Jiné řešení je přesah v místě lepení opatrně zastřihnout nůžkami. Záplata se pak snáze přikládá a lisuje. Hrozí pak ale, že svár bude na koncích záplaty zeslabený a choulostivější na vznik nové trhliny.

Dodatek k 5) Je důležité vědět, že i když lepidlo je zatuhlé tak, že na dotyk nelepí, jakmile se dotkne jiné plochy natřené lepidlem, už prakticky nejde odtrhnout. Tedy silou jde, ale v místě odtrhnutí už podruhé pořádně nechytne.

Pokud opravujeme svár s vysokým přesahem materiálu, je vhodné dát pozor na to, aby se při pokládání záplaty tento přesah položil po celé délce na jednu stranu. Typicky to není problém, protože technologie svařování způsobuje, že se přesah sám ohýbá po celé délce sváru stejným směrem.

Dodatek k 6) Pokud nejsou k dispozici svorky, nebo velká zátěž je možný jiný postup: Bubliny lze úspěšně odstranit vytlačováním a rozhlazováním kulatým předmětem. Rukojetí šroubováku, kusem trubky jako válečkem, apod. Bubliny vytlačujeme směrem od středu až úplně mimo záplatu, pokud to jde. Hlavně se nesmí stát, aby někde zbyl průchod vzduchu, například podél přelepeného sváru. Ten je nutné nejprve důkladně zahladit a vytlačit bubliny ze záhybu, a pak teprve ze zbytku záplaty.

Poté již stačí záplatu zatížit menším tlakem. Zatížení je důležité kvůli tomu, aby se nezvětšovala mezera pod záplatou vlivem pnutí, které vzniká při styku materiálu s lepidlem, který má tendenci se kroutit. Zátěž stačí nechat typicky 3 až 6 hodin. Výsledná záplata pak kopíruje plochu materiálu a po nafouknutí i původní tvary hračky.

V návodech k lepidlům se často uvádí doslovně, že výstupní pevnost je taková, jak velkým tlakem se záplata zalisuje. Hlavním problémem jsou bublinky vzduchu pod záplatou, co značně snižují styčnou plochu. Při zatížení se pak přepážky mezi bublinkami deformují, záplata „sjíždí“ a díra pod ní se zvětšuje. Velký tlak jednak vytlačí bublinky a ostatní zmenší natolik, že nejsou vidět a navíc způsobí hlubší proniknutí lepidla do vrstev materiálu záplaty i hračky. Efekt je dokonce tak výrazný, že při velmi vysokém tlaku dokonce lepidlo prosákne skrz materiál, lesklý polyvinyl zmatní a pokud lisujeme proti nerovné podložce, obtiskne její vzor do záplaty, ale hlavně zanechá nežádoucí stopy i na materiálu hračky naproti opravovanému místu tam, kde dosedá druhá strana svorky. Proto je třeba podložit jak záplatu, tak i protější stranu např. složeným ubrouskem.

Dodatek k 8) Pokud je třeba dělat opravu na několikrát, například ve sváru do oblouku, není třeba čekat mnoho hodin s pokračováním. Po pár minutách silného zatížení můžeme svěrky na jedné části odstranit a hned navázat další opravou. Jen je třeba dát pozor a zbytečně nenamáhat předchozí, právě dodělané opravy.

Bezpečná práce s lepidlem:

Kvalitní lepidlo na měkčené PVC bude vždy obsahovat silná ředidla a je třeba dodržovat zásady práce s nimi. To se dočtete v návodu ke každému lepidlu.

Výpary při roztírání lepidla se nesmějí vdechovat. To se dá snadno zabezpečit lehkým prouděním vzduchu přes místo lepení. Je vhodné pracovat s otevřeným lepidlem vždy co nejkratší dobu a nikdy nepracovat v uzavřené místnosti bez větrání. Zdaleka nejlepší je pracovat venku. V létě to není problém, v zimě je třeba si uvědomit, že lepidlo nefunguje pod cca 10°C.

Závěr:

Tímto postupem lze opravit prakticky jakékoli mechanické poškození, které se hračkám může stát. Jedno kde, jedno jak velká nebo dlouhá oprava je třeba. Vždycky to jde.

S trochou praxe lze přeplátování až do délky cca 20cm zvládnout za 15 minut. Od momentu, kdy se člověk rozhodne, že bude opravovat až k úklidu věcí, které na to byly potřeba.

Když jsem byl mladší, roztržený svár znamenal pro hračku prakticky konec, nevěřil jsem, že je možné ji opravit a nevěřil, že by oprava mohla být dokonce bytelnější, než původní svár. Neznal jsem možnosti. Nevěděl, kde hledat správné lepidlo. Dneska mám myslím oprávněný pocit, že se hračce nemůže stát nic, co by se nedalo opravit.

Pár fotek:

 Před opravou:

 Po opravě:

Extrémní příklad: konstrukční lepení - stále stejný postup