Opravy nafukovacích hraček - metoda přeplátování

Nejdůležitější je výběr lepidla. Prakticky jediné vhodné lepidlo je to, co je přímo určené na lepení měkčeného polyvinylchloridu. To se dočtete v návodu k lepidlu, který často obsahuje zmínku o metodě tzv. kontaktního lepení. Složení bývá vesměs shodné: polyuretan – MEK – aceton. Tyto lepidla vyrábí více výrobců v množstvích od malých tubiček balených např. rovnou s kusem kvalitního průhledného polyvinylu až po nádoby velikosti plechovek. Pokoušet se lepit něčím jiným je předem ztracené. Jsme zvyklí, že například vteřinové lepidlo slepí všechny typy plastů, ale v případě kontaktu s měkčeným PVC způsobí ztvrdnutí tohoto materiálu natolik, že se při zatížení začne lámat, spoj nedovolí přirozené ohýbání a způsobí vznik dalších trhlin. To není oprava, ale likvidace materiálu jinak dobře opravitelné hračky.

Postup při použití typického kontaktního lepidla pro lepení měkčeného PVC je pak takový:

1. Vystřihnout záplatu požadovaného tvaru
2. Očistit plochy, co půjdou k sobě
3. Natřít záplatu i místo, kam půjde spojitě kontaktním lepidlem
4. Nechat natřené plochy ležet přesný čas podle instrukcí konkrétního lepidla (5-20min)
5. Přiložit záplatu postupně na požadované místo a rozhladit tak, aby zmizely bubliny
6. Zalisovat velkým tlakem záplatu ve všech místech např. přes měkkou podložku.
7. Nechat pár hodin pod mírným tlakem, aby se spoj vlastním pnutím nezdeformoval.
8. Po 3-6 hodinách provozní pevnost, typicky po 24-48h finální, neměnný stav.

ad 1) Doporučuji průhledný polyvinyl, kvalitní lepidlo je také průhledné, nežloutne a takto provedená oprava prakticky není vidět. Vhodná je stejná tloušťka materiálu záplaty jako hračky. Lepidlo není tvrdé a pevnost závisí na materiálu záplaty. Záplata tenčí než původní materiál má tendenci se při zatížení roztahovat, lepidlo slouží jen kvůli svaření materiálu na molekulární bázi, nikoli k jeho zpevnění. Příliš tlustá záplata je zase moc vidět a kvůli tuhosti špatně kopíruje původní tvary nafouknuté hračky. Optimální je stejný nebo o málo tlustší materiál.

ad 2) Nejsnazší je záplatu i lepené místo krátce setřít lihem namočeným ubrouskem. Pokud je polyvinyl v místě lepení potisknutý a potisk jde lihem dolů, tedy nedrží, nebude držet ani záplatu, tak je třeba ho drhnutím v těsné blízkosti poškození sundat. Pokud by chybějící potisk příliš vadil, je možno ho nechat a při nanášení lepidla krouživým pohybem jakoby zamíchat do lepidla, ředidlo v lepidle je vždy agresivnější. Lepené místo lze také očistit jen vodou s přípravkem na mytí nádobí tak, aby byl polyvinyl mechanicky čistý.

ad 3) Ideálem je nanést hladkou tenkou vrstvu po celé ploše záplaty i po celé ploše místa, kam záplata přijde. Je dobré obkreslit záplatu lehce měkkou tužkou na hračku a podle toho pak nanášet lepidlo. Vytvořit záplatu bez bublin lze i nanesením lepidla přímo z tuby. Stačí držet tubu takřka kolmo, aby vytékající lepidlo tvořilo tenkou vrstvu a pohybem tam a zpět od kraje ke kraji vytvořit téměř spojitou vrstvu. Je lepší nechat mezery, než nanést vrstvu příliš silnou. Při lisování se lepidlo ještě poněkud rozlije a malé mezery zaplní. Naproti tomu příliš tlustá vrstva způsobí při lisování vytékání lepidla mimo záplatu.

ad 4) Na každém kontaktním lepidle je psána doporučená doba čekání od nanesení lepidla po spojení dílů, někdy označovaná jako zavadnutí. Je třeba ji přesně dodržet. Pokud to vypadá, že pokládání záplaty bude zdlouhavé, je lepší začít dříve, než je doporučováno. S měkkým lepidlem se pracuje špatně, ale příliš tuhé, po příliš dlouhé době odpařování způsobí, že plochy na sebe nechytají. To se dá zachránit velkým tlakem při lisování, případně v extrémních případech malým kladívkem, kdy prudké rázy dokáží i suché lepidlo ještě chytit a na konci dosáhnout prakticky shodných výsledků jako při dodržení správného času zavadnutí.

ad 5) Nejsnazší je při podlouhlé záplatě začít od jednoho konce, postupně ji pokládat a prsty zahlazovat tak, aby seděla rovně plocha na ploše. Nesmí se stát, že by se na záplatě nebo hračce vytvořily zpřekládané vlny. Když se nedaří pokládat záplatu správným směrem, stačí za ni mírně zatáhnout aby se v „zatáčce“ nezvlnila a nasměrovat ji kam je třeba. S naneseným lepidlem je záplata pružnější, po zalisování pnutí zmizí a záplata bude kopírovat tvar hračky.

ad 6, 7) Pro časté opravy je dobré mít po ruce truhlářské svěrky a rovné hladké destičky například ze dřeva nebo překližky různých velikostí, mezi které se sevře opravované místo. Postup je pak takový, že přiložená záplata se překryje vhodným „inertem“ například pečícím papírem nebo jiným materiálem, na který zaručeně nechytá lepidlo. Pokud je materiál pod záplatou rovný, hladký, můžeme rovnou přiložit destičky a celek stáhnout svěrkou. Nejprve velkou silou, pak povolit a zkontrolovat, a pak sevřít silou menší a nechat takto pár hodin. Oprava je hotová.

Pokud plátujeme přes svár nebo jinou nerovnou plochu, je třeba pod destičky vložit vrstvu měkkého materiálu. Třeba několikrát přeložený papírový ubrousek, který rovnoměrně rozloží lisovací tlak po celé ploše nerovné záplaty. Záplata pak výborně kopíruje takřka libovolný podklad.

Pokud nesedí okraje trhliny přesně k sobě a hrozí, že lepidlo pronikne skrz a chytí se vnitřní strany protější stěny hračky, je dobré po prvním silném stažení zkontrolovat, jestli nejsou stěny k sobě slepené a případně je od sebe odtrhnout. Nebudou držet velkou silou, protože na protější stěně nebylo nanesené lepidlo, ale přesto hrozí, že po několika hodinách tuhnutí by byl nežádoucí spoj tak pevný, že by při násilném odtržení při prvním nafukování vytrhl kus materiálu z protější stěny hračky.

ad 8) Po třech hodinách je možno odstranit zatížení a hračku třeba i lehce nafouknout. Po šesti hodinách je pevnost typicky dostatečná pro jmenovitou zátěž, ale je znát, že opravené místo je měkké. Za jeden až dva dny je znát, že záplata ještě trochu ztuhne a to už je finální neměnný stav, kdy má opravené místo pevnost větší než okolní materiál samotný a tedy i než klasické sváry. Takto opravený svár se ve stejném místě už nikdy neroztrhne. Případná další trhlina nikdy nepokračuje hned vedle záplaty ale až o kus dál. Správně provedené přeplátování přebírá vlastnosti materiálu a nedovolí roztahování původního poškození.

Dodatek k 1) Lepší je porovnávat tuhost polyvinylu než jeho tloušťku. Stejně tlustý materiál může být různě tuhý podle obsahu a typu změkčovadla. Například pro opravu hračky z tenkého ale tuhého polyvinylu je lepší na záplatu vybrat jiný stejně tuhý, než tloušťku měřit a vybrat stejně tlustý ale měkčí, který se při zatížení bude roztahovat více než původní materiál.

Dodatek k 2) Líh a veškerá nepolární rozpouštědla poškozují měkčené PVC. Vymývají z něj změkčovadla, čímž způsobí jeho tvrdnutí, proto je lepší to s čištěním nepřehánět. Obecně se doporučuje používat zásadně líh a ne benzín, co se používal pro podobné účely dříve. Pokud není k dispozici líh, mělo by stačit prostě očistit polyvinyl od mechanických nečistot čistou vodou případně s přídavkem přípravku na mytí nádobí.

Dodatek k 3) Je třeba, aby nevzniklo místo, kudy by mohl vzduch unikat, i kdyby záplata jinak držela. Plocha záplaty ani místa kam přijde přilepit, nemusí být pokrytá nutně celá stejně tlustou vrstvou, ale aspoň tak aby v okolí trhliny vyšla nepřerušená. Jak na záplatě, tak na hračce

Lepidlo po vytlačení z tuby poměrně rychle tuhne a obtížně se s ním manipuluje. Nejsnazší je tahat tubu rychle tam a zpět po kratší délce záplaty a nanášet pokud možno spojitou vrstvu. Pokud je záplata delší než asi 10cm, trval by tento postup příliš dlouho, a tak je lepší nanášet lepidlo podélně. Je to méně přesné, ale rychlejší. Při lepení sváru je dobré nejprve po délce natřít svár, a pak doplnit lepidlo postupně po obou stranách až do šířky, kde bude záplata.

V případě lepení velmi dlouhých záplat (20-50cm), je možné si pomoci nějakým nástrojem na roztírání lepidla. Taková práce s lepidlem však vyžaduje hodně cviku, protože lepidlo tuhne příliš rychle na to, aby se dalo rozumně roztírat. Pro větší plochy by bylo lepší použití lepidel v plechovkách, protože ty jsou za tímto účelem namíchány řidší, a tím pádem je více času k jeho rozetření.

Dodatek k 4) Lepidlo obsahuje typicky plnidlo (polyuretan) a dvě ředidla: Methylethylketon co se odpařuje pomalu a dovolí prostup polyuretanu mezi molekuly polyvinylu a aceton, který se odpařuje rychle a slouží jen k tomu, aby bylo lepidlo v tubě tekuté a dalo se roztírat. Pro proces lepení je ale nežádoucí, musí se odpařit ještě před slisováním, tedy uzavřením lepidla mezi vrstvy polyvinylu.

Pokud opravujeme svár s vysokým přesahem, typicky 2-5mm je důležité lepidlem také natřít tento přesah, aby se poté přilepil pod záplatu. Jiné řešení je přesah v místě lepení opatrně zastřihnout nůžkami. Záplata se pak snáze přikládá a lisuje. Hrozí pak ale, že svár bude na koncích záplaty zeslabený a choulostivější na vznik nové trhliny.

Dodatek k 5) Je důležité vědět, že i když lepidlo je zatuhlé tak, že na dotyk nelepí, jakmile se dotkne jiné plochy natřené lepidlem, už prakticky nejde odtrhnout. Tedy silou jde, ale v místě odtrhnutí už podruhé pořádně nechytne.

Pokud opravujeme svár s vysokým přesahem materiálu, je vhodné dát pozor na to, aby se při pokládání záplaty tento přesah položil po celé délce na jednu stranu. Typicky to není problém, protože technologie svařování způsobuje, že se přesah sám ohýbá po celé délce sváru stejným směrem.

Dodatek k 6) Pokud nejsou k dispozici svorky, nebo velká zátěž je možný jiný postup: Bubliny lze úspěšně odstranit vytlačováním a rozhlazováním kulatým předmětem. Rukojetí šroubováku, kusem trubky jako válečkem, apod. Bubliny vytlačujeme směrem od středu až úplně mimo záplatu, pokud to jde. Hlavně se nesmí stát, aby někde zbyl průchod vzduchu, například podél přelepeného sváru. Ten je nutné nejprve důkladně zahladit a vytlačit bubliny ze záhybu, a pak teprve ze zbytku záplaty.

Poté již stačí záplatu zatížit menším tlakem. Zatížení je důležité kvůli tomu, aby se nezvětšovala mezera pod záplatou vlivem pnutí, které vzniká při styku materiálu s lepidlem, který má tendenci se kroutit. Zátěž stačí nechat typicky 3 až 6 hodin. Výsledná záplata pak kopíruje plochu materiálu a po nafouknutí i původní tvary hračky.

V návodech k lepidlům se často uvádí doslovně, že výstupní pevnost je taková, jak velkým tlakem se záplata zalisuje. Hlavním problémem jsou bublinky vzduchu pod záplatou, co značně snižují styčnou plochu. Při zatížení se pak přepážky mezi bublinkami deformují, záplata „sjíždí“ a díra pod ní se zvětšuje. Velký tlak jednak vytlačí bublinky a ostatní zmenší natolik, že nejsou vidět a navíc způsobí hlubší proniknutí lepidla do vrstev materiálu záplaty i hračky. Efekt je dokonce tak výrazný, že při velmi vysokém tlaku dokonce lepidlo prosákne skrz materiál, lesklý polyvinyl zmatní a pokud lisujeme proti nerovné podložce, obtiskne její vzor do záplaty, ale hlavně zanechá nežádoucí stopy i na materiálu hračky naproti opravovanému místu tam, kde dosedá druhá strana svorky. Proto je třeba podložit jak záplatu, tak i protější stranu např. složeným ubrouskem.

Dodatek k 8) Pokud je třeba dělat opravu na několikrát, například ve sváru do oblouku, není třeba čekat mnoho hodin s pokračováním. Po pár minutách silného zatížení můžeme svěrky na jedné části odstranit a hned navázat další opravou. Jen je třeba dát pozor a zbytečně nenamáhat předchozí, právě dodělané opravy.

Bezpečná práce s lepidlem:

Kvalitní lepidlo na měkčené PVC bude vždy obsahovat silná ředidla a je třeba dodržovat zásady práce s nimi. To se dočtete v návodu ke každému lepidlu.

Výpary při roztírání lepidla se nesmějí vdechovat. To se dá snadno zabezpečit lehkým prouděním vzduchu přes místo lepení. Je vhodné pracovat s otevřeným lepidlem vždy co nejkratší dobu a nikdy nepracovat v uzavřené místnosti bez větrání. Zdaleka nejlepší je pracovat venku. V létě to není problém, v zimě je třeba si uvědomit, že lepidlo nefunguje pod cca 10°C.

Závěr:

Tímto postupem lze opravit prakticky jakékoli mechanické poškození, které se hračkám může stát. Jedno kde, jedno jak velká nebo dlouhá oprava je třeba. Vždycky to jde.

S trochou praxe lze přeplátování až do délky cca 20cm zvládnout za 15 minut. Od momentu, kdy se člověk rozhodne, že bude opravovat až k úklidu věcí, které na to byly potřeba.

Když jsem byl mladší, roztržený svár znamenal pro hračku prakticky konec, nevěřil jsem, že je možné ji opravit a nevěřil, že by oprava mohla být dokonce bytelnější, než původní svár. Neznal jsem možnosti. Nevěděl, kde hledat správné lepidlo. Dneska mám myslím oprávněný pocit, že se hračce nemůže stát nic, co by se nedalo opravit.

Pár fotek:

 Před opravou:

 Po opravě:

Extrémní příklad: konstrukční lepení - stále stejný postup