Draku vydrž. Vydrž ještě chvilku, říkám tiše s hlavou zabořenou mezi barevnými výčnělky na jeho hlavě, zatímco si sedám na jeho měkké tělo s pocitem, že mě možná sotva unese. Už to bude rok, co jsme spolu a bohužel je ta doba znát. Hráli jsme si spolu mockrát. Bylo to nádherné, ale poslední dobou trávím víc a víc času jeho opravováním. Starám se o něj, co to jde, jak jsem mu slíbil. Vinyl je křehký a vypadá to, že všechny konvexní sváry postupně budou potřeba opravit.
Když se nedávno objevila první trhlina už i na tlapě mezi dvěma prsty, tak jsem na něj po opravení koukal a říkal si: „Tak stejné místo tu máme ještě osmkrát.“
Uplynuly dva měsíce a je to tady. Jeden večer začala ucházet levá přední tlapa a druhý den odpoledne při hraní najednou i ta pravá. Zřejmě na ni zbyla větší váha, když rychle ucházela levá. Jenže to stejné odpoledne jsem najednou uslyšel jemné syčení i zezadu a když jsem si na něho opatrně sedl obráceně směrem k ocasu, po hmatu jsem zjistil, že vzduch utíká ze sváru zespodu na těle. Draka jsem ze země zvedl na bok a podíval se jak to vypadá. Trhlina 7mm na rovném úseku sváru. Svár nevypadal dobře už dlouho, ale je to rovná plocha, achjo, to není dobré, říkal jsem si.
Takhle špatné to ještě nebylo, tři opravy najednou. Starší draci toho mají zasebou mnohem víc a přitom tyhle problémy nemají. Vlastně měli, ale po opravení dvou, u prvního třech, svárů problémy skončily.
První drak vypadá vlastně nejhůř, tenkrát jsem neviděl jeho krásu a hrál si s ním hrozně. Ale nikdy jsem ho neměl v úmyslu vyhodit, vždy jsem ho chtěl opravovat. Ikdyž první pokusy o opravy svárů nebyly příliš úspěšné.
Po čase jsem se to ale konečně naučil, sehnal vhodné lepidlo a prvního draka opravil. Všechny původní opravy svárů jsem předělal a drak je tak dnes, co se svárů týče v naprosto perfektním stavu. Po dokončení oprav jsem ho také poprvé umyl celého nafouknutého ve vaně mýdlem a pečlivě spláchl vodou. Umytí si opravdu zasloužil. Bylo neuvěřitelné, že potom skutečně voněl opět jak má, jen tím materiálem, z něhož je. Začal jsem ho vnímat zase trochu jinak. Ležím na něm v posteli, přikrytý peřinou, vejdu se na jeho tělo skoro celý, obličej mu zabořím do matného modrého potisku za krkem. Barevný vinyl se ohřeje a já mám pocit, jakobych se dotýkal jeho kůže. Dříve byl na tom místě docela nepříjemně cítit, ale teď, když je umytý, je to jako v prvních dnech, kdy byl nový. Jenže tenkrát jsem si to s ním neuměl takhle užít. Nohy mám na jeho zadních, ruce na předních a nese mě celým tělem. Rukama ho obejmu kolem krku, jemně se přitáhnu. Na dotek je neuvěřitelně příjemný, cítím ten materiál na každém kousku, kde se ho dotýkám.
Po hraní jsem ho poté myl už několikrát, aby už zůstal čistý. Lepidlu voda nevadí a té pásce co tam je už dva roky vlastně také ne, takže to nemusím řešit. Asi by to časem chtělo ji vyměnit za průhlednou, aby nebyla tak vidět. Sám už to vlastně ani nevnímám, ale takhle se s ním nechci chlubit.
Před časem jsem snil o tom, nechat přes noc nafouknuté hračky a ráno se probudit mezi nimi. Otevřít oči a v chladném světle se rozhlédnout po pokoji, vzpomenout si, kde to vlastně jsem a užívat si jen ten pohled na ně. Musel jsem ale uznat, že většina hraček by do rána nevydržela nafouknutá. Dneska už to tak není. Roztržený svár pro mě ještě docela nedávno znamenal neřešitelný problém a pro hračku prakticky konec. Něco, co už nepůjde vrátit do původního stavu. Když byly hračky nové, rád jsem je vyfukoval, aby byly měkké. Když už ucházely, tak jsem naopak snil o tom, jaké by to bylo znovu na začátku, kdyby byla hračka zase nová, nafouknutá, pevná. Vlastně jsem ani nedoufal, že se hračka dá skutečně opravit do původního stavu.
Čas pokročil a dnes mám naopak snad i oprávněný pocit, že se hračce nemůže stát nic, co bych neopravil. Tím zároveň padl jeden z pocitů, které jsem často na hračkách intenzivně prožíval a to pocit, že hrozí, že o ni přijdu. Že v tu chvíli dělám něco, co zdravý rozum nechtěl, co jsem si zakázal.
***
Zatímco první drak má lepidlem zalepené tři konvexní sváry tak ten, o kterém jsem původně chtěl psát, má po poslední opravě záplat přes sváry devět. Vinyl má stejně tlustý, ale mnohem méně pružný. Při skládání se láme tak, že se bojím abych ho nesložil nějak špatně a nezpůsobil mu tím ještě více problémů.
Úplně první záplata byla potřeba přes svár nahoře na krku, to je klasické problémové místo. Záplatou jsem začal malou, a pak přidával další, když se objevila trhlina o kus vedle. Po zpevnění celého konvexního oblouku, se už trhliny na stejném místě neobjevily. Lepidlo drží a oprava vypadá stále stejně i po několika měsících.
Pak byl drak dlouho v pořádku. Až jednou, když jsem ho měl v posteli a ráno se probudil a hlava mu padala skoro až dolů. Později jsem našel miniaturní trhlinku nahoře na hlavě, kde je vstup do komory „hřívy“ co vede z hlavy až za krk. Přemýšlel jsem, jak to místo opravím, protože vzhledem k materiálu je na ploše, ale v nafouknutém stavu je ohnuté do pravého úhlu. Nakonec jsem to vyřešil úplně stejně a opět tam stejným lepidlem přilepil šišatou záplatu z tlustého průhledného vinylu. Dopadlo to perfektně, lepidlo i záplata jsou pružné a kopírují požadovaný tvar, takže nedochází ke změně tvarů na hračce, což je myslím nejdůležitější.
Drak byl zase nějakou dobu v pořádku, až jsem jednou zjistil, že utíká křížový svár dole pod krkem. Jedna záplata nestačila, hned vedle byla potřeba přidat další, ale od té doby je to místo také v pořádku. Akorát jsem později přišel na to, že se odtrhl potisk na kraji záplaty, což ale nevadí, protože většinou plochy je záplata chycená dobře díky tomu, že lepidlo potisk při natírání rozpouští. Ale při dalším lepení jsem na to už dával pozor a část potisku těsně kolem sváru odstranil radši úplně a při nanášení lepidla roznesl zbytek barvy, aby pod průhlednou záplatou nezbylo úplně odbarvené místo.
Pár dní nato se objevil první problém na tlapách. U levé zadní odešel krátký konvexní svár mezi jednou dvojicí prstů. Oprava jednoduchá, ale naprosto stejné místo je tam osmkrát a dalších osm svárů na tlapách má jen o něco větší poloměr.
Potom byl v pořádku pár týdnů, až jedno odpoledne jsem ho nafoukl příliš mnoho. Je nádherný, když se vinyl napne a jeho tělo zpevní. Ale na ostře konvexní svár pod krkem to bylo moc. Objevila se jen krátká spára, ale záplatu jsem dal radši hned, aby se nerozšiřovala. Vlastně jsem byl překvapen, že oblouk pod krkem vydržel tak dlouho, výrobce tam vytvořil jakoby dvojitý široký svár, snad aby vydržel aspoň o něco déle.
No, ale od té doby je to co jedno nafouknutí nový problém. Ocas shora, ocas zespodu, obě přední nohy.
Teď leží pod skříní po posledních opravách a až na nutnost rozšířit záplatu nahoře směrem k ocasu, by měl být v pořádku. Skoro se bojím, ho znovu nafouknout, ale zároveň se na něj moc těším. Až si mu budu moci zase sednout kolem krku, obejmout ho rukama a přitisknout se k němu. A říkat mu, s hlavou na té jeho, že bude zase v pořádku a že ho nikdy neopustím, že to nikdy nevzdám.
